Salm-Neuburgové na Malé Hané

Vloženo: 31.03.2012 Změna: 31.03.2012 00:00 Diskuze: 1

Dalším z významných šlechtických rodů, které vlastnily Jaroměřice spolu s Velkými Opatovicemi a Jevíčkem, a tím pádem také zasáhly do dějin a vývoje části Malé Hané, byl hraběcí rod von Salm-Neuburg. Tento rod je jednou z mnoha větví prastarého německého rodu Salmů, jehož počátky sahají až do 10. století do dnešní oblasti Belgie ...

Dalším z významných šlechtických rodů, které vlastnily Jaroměřice spolu s Velkými Opatovicemi a Jevíčkem, a tím pádem také zasáhly do dějin a vývoje části Malé Hané, byl hraběcí rod von Salm-Neuburg. Tento rod je jednou z mnoha větví prastarého německého rodu Salmů, jehož počátky sahají až do 10. století do dnešní oblasti Belgie do tzv. belgického Lucemburska, kde existovalo hrabství stejného jména. Salmové měli v původním rodovém erbu mezi devíti zlatými křížky dva stříbrné lososy (z něm. Salm – losos). Hrad Salm byl postaven v 11. století, ale dnes leží již dávno ve zříceninách nad stejnojmennou říčkou. Až sem připlouvali v moři žijící lososi, aby se v sladkovodní řece třeli. Po nich dostaly jméno řeka, hrad, městečko a též rod, který po složitém vývoji dospěl jednou větví až k nám na Malou Hanou. Rod Salmů se v polovině 11. století rozdělil na dvě hlavní větvě – Horní Salmové vládli v Lotrinsku (země na severovýchodě Francie) a Dolní Salmové v Lucembursku. Z Dolního Salmu pochází i starohraběcí rod Salm-Reifferscheid, jehož jednou z odnoží je i dosud existující rod Salm-Reifferscheid-Raitz, usazený na nedalekém panství Rájec nad Svitavou. Z větve hornosalmovské pocházel hrabě Mikuláš II., slavný obránce Vídně při prvním obléhání Turky roku 1529, který vládl v Neuburgu a je praotcem dnes již vymřelého hraběcího rodu Salm-Neuburg. Hrad a město Neuburg, dle něhož tento rod získal i své jméno, se nachází v německé zemi Bavorsko nedaleko města Pasov. Salm-Neuburgové měli erb rozšířen o červeného gryfa držícího zajíce, kterého převzali ze znaku hrabství Neuburg. Gryf neboli pták noh je bájný tvor, jenž bývá zobrazován jako napůl lev (spodní část) a napůl dravý pták (horní část). Další členové rodu Julius I. a Mikuláš IV. obdrželi za panování českého krále Maxmiliána II. a poté Rudolfa II. Habsburského v letech 1575 a 1576 státní příslušnost v Čechách. Julius I. Salm-Neuburg se stal dokonce moravským zemským hejtmanem a roku 1575 se přestěhoval na Moravu. Na sklonku 16. století získal panství Hodonín a přenesl tak svůj rod na Moravu. Později přibývají Velké Pavlovice, Tovačov, panství Kralice na Hané a Kojetín. Dalšímu členu rodu Juliovi II. (1600–1655) se dostalo u císařů Ferdinanda II. a Ferdinanda III. vysoké přízně, neboť se stal nejvyšším zemským sudím a poté moravským zemským hejtmanem. Jeho syn Ferdinand Julius (nar. 1650) se stal přísedícím zemského soudu a od roku 1674 krajským hejtmanem v Olomouci, kde také roku 1697 zemřel, aniž by zanechal potomka. Dědicem určil svého bratrance Arnošta Leopolda Ignáce von Salm-Neuburg, díky němuž se roku 1719 tento rod dostává i do našeho kraje.

Když totiž zemřela poslední majitelka Opatovic z rodu Věžníků Adamíra Kristýna, koupil si toto panství Arnošt Leopold Ignác Salm-Neuburg za 34 000 zlatých. Tehdy v Opatovicích stál již skromný barokní zámek, ale hrabě Salm-Neuburg tu pobýval jen příležitostně v létě, protože mu náležel rozsáhlý palác v Olomouci. Zde si totiž Salmové nechali pro výkon svých politických povinností postavit reprezentační sídlo – tzv. Salmův palác, který je největší světskou stavbou tohoto typu v Olomouci. Když Arnošt Leopold Ignác Salm-Neuburg zemřel roku 1722 na opatovickém zámku, dědí jeho nejstarší syn Karel Otto mimo jiné i stejnojmenné panství. Hrabě Karl Otto Salm-Neuburg byl ve své době velice významným mužem, vykonávajícím důležité politické funkce, protože byl jmenován císařskokrálovským komořím a tajným radou, později také krajským hejtmanem v Olomouci, přísedícím zemského soudu v Brně a v letech 1755–1763 za vlády císařovny Marie Terezie nejvyšším zemským sudím markrabství moravského. Matka Karla Otty Marie Františka z Liechtenštejna k opatovickému panství přikoupila roku 1729 také Jevíčko a Roubaninu. Později získal Karel Otto i panství a hrad Malenovice u Zlína, Pohořelice (u Napajedel), Bílou Vodu a Hartwigswaldau v Pruském Slezsku (dnešní Doboszowice v Polsku), statky Nyklovice (u Bystrého), Stvolová, Mikolajice, Kellersdorf a panství Štáblovice nedaleko Opavy. Dědictvím své druhé ženy Eleonory získal Karel Otto i hrad a panství Svojanov. Jako poslední přikoupil Karel Otto Salm-Neuburg roku 1756 i jaroměřické panství. Když totiž roku 1753 zemřel baron František Xaver Antonín Šubíř z Chobyně, syn Františka Michala – stavitele jaroměřické Kalvárie, a zanechal po sobě pět nezletilých synů a jednu dceru, bylo o tři roky později z příkazu zemského gubernia zadlužené jaroměřické panství prodáno tzv. sirotčí komisí v dražbě. Karel Otto Salm-Neuburg jej získal za 86 300 zl. rýnských. Tak byly Jaroměřice spojeny do jednoho celku se sousedními panstvími jevíčským a opatovickým. Karel Otto Salm-Neuburg dal přestavět v barokním slohu hospůdku, která stála v Jevíčku pod Jaroměřickou branou na jaroměřickém území. Původně tu stála dřevěná chaloupka pro hlídače jaroměřických panských luk, z níž baron František Michal Šubíř z Chobyně zřídil k veliké mrzutosti právovárečných jevíčských měšťanů hospůdku. Karel Otto se svou rodinou sídlil v Olomouci v rodinném paláci, nicméně dal barokně přestavět zámek v Opatovicích do reprezentativnější podoby. Rozsáhlý přízemní barokní zámek byl dobudován r. 1757, o čemž svědčí nápis na velkém kamenném znaku nad vjezdem do zámku. Salmovská knihovna opatovického zámku patřila k obsahově největším na Moravě, bohužel r. 1784 byla rozprodána poručníky nezletilých dcer po Vincenci Salmovi a její podstatnou část koupil hrabě Mitrovský a je nyní umístěna na hradě Pernštejn. Za Salm-Neubrurgů se také zakládal nebo snad jen rozšiřoval zámecký park, který patřil k nejkrásnějším na Moravě. Kulturnímu zásahu nevyhnuly i samotné Opatovice, jejichž náves a cesty byly ozdobovány sochami světců (předně nadživotní sv. Jan Nepomucký a sv. Juda Tadeáš). I v Jevíčku byl hrabě Karel Otto činný, když tu nechal v letech 1762 – 1766 vystavět na místě původního strženého kostela nový pozdně barokní klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie podle plánů stavitele Merty z Boskovic.

Karel Otto Salm-Neuburg zemřel roku 1766 ve svých 57 letech raněn mrtvicí při procesí u jezuitského kostela ve Vídni a pohřben byl v dnes již neexistujícím kostele sv. Doroty ve Vídni za přítomnosti celého císařského dvora. Veškerý majetek zdědil jeho jediný syn Karel Otto Vincenc. Ten pokračoval v kariéře vysokého státního úředníka, kde dosáhl úřadu dolnorakouského vládního rady a později byl císařským tajným radou.

Zatímco tedy na opatovickém zámku Salm-Neuburgové pobývali alespoň v létě, v Jaroměřicích se vůbec nezdržovali. Budova jaroměřického zámku s okolím sloužila pouze hospodářským účelům a byla také pronajímána do soukromého vlastnictví. Ani na jevíčském zámku Salm-Neuburgové nepobývali, nicméně jej dali v polovině 18. století přestavět v klasicistním stylu. Karel Vincenc Salm-Neuburg zřídil po roce 1776 v prvním patře věže jevíčského zámku barokní kapli. Za Karla Vincence došlo také k historickému okamžiku, který se dotkl i všech poddaných obyvatel našeho kraje. Dne 1. listopadu 1781 byl totiž císařem Josefem II. vydán patent o zrušení nevolnictví. Od té doby se lidé mohli bez povolení vrchnosti libovolně stěhovat, uzavírat sňatky, učit se řemeslům a bylo omezeno vykonávání roboty. Josefské reformy se dotkly roku 1781 vydáním tzv. tolerančního patentu i církevního života, když byl zrušen augustiniánský klášter v Jevíčku a v Jaroměřicích na Kalvárii arcibratrstvo Nejsvětějšího Vykupitele. Dokonce byly na čas zakázány tak oblíbené a hojně navštěvované kalvarské poutě.

Peníze plynoucí ze všech salmovských statků nedostačovaly požadavkům hraběte Karla Vincence, který lehce a nešetrně vydával peníze na nákladné vybavení zámků a okázalou reprezentaci, a tak byl nakonec celý majetek silně zadlužen. Když Karel Vincenc umírá v únoru 1784 v Olomouci ve svých 40 letech, měl celkový majetek hodnotu 431 000 zlatých, ale dluhy činily 456 000 zlatých. Karel Vincenc je pohřben v severní části jevíčského kostela v kapli Bolestné Matky Páně, kterou dal roku 1778 zbudovat jako rodinnou hrobku. Jeho osobou vymřel rod Salm-Neuburgů po meči.

Těžce zadlužené dědictví připadlo třem nezletilým dcerám hraběte. Byla to Marie Arnoštka, Marie Jindřiška Juliána a Marie Antonie. Poručnické správy se ujal jejich strýc hrabě František Antonín Khevenhüller, bratr první manželky Karla Vincence. Hrabě Khevenhüller rychle přistoupil k zaplacení nejnaléhavějších pohledávek a roku 1797 došlo konečně k dědickému řízení, při němž byl původní rozsáhlý majetek Salm-Neuburgů rozdělen mezi tři dědičky, a některé jeho části byly brzy rozprodány. Opatovický majetek se statky Jevíčkem, Roubaninou a Jaroměřicemi převzala hraběnka Marie Jindřiška von Salm-Neuburg, aby jej držela do své smrti roku 1815. Tehdy získávají Jaroměřice po šedesáti letech novou vrchnost a to hraběcí rod Herbersteinů v osobě jejího manžela Jana Jeronýma von Herberstein.


V diskuzi je 1 komentář

Stanislav Konečný 31.08.2017 ve 20:07

Já bych měl spíše jeden dotaz, než komentář. Prosimich, kdo je autorem tohoto článku a jestli by mi mohl sdělit, odkud pochází informace o smrti Karla Oty ze Salm-Neuburgu? O tom, že zemřel raněn byv mrtvicí při procesí u jezuitského kostela ve Vídni jsem již četl vícekrát, ale kde byl pohřben a kdo se účastnil pohřbu – s tím jsem se nikde nesetkal. Děkuji předem Stanislav Konečný.

Přidej komentář






Odeslat komentář