prof. František Ševčík
František Ševčík se narodil 30.září 1886 v Jaroměřicích u Jevíčka jako jeden ze 6 chlapců. Ševčíkovi žili v Jaroměřicích u Jevíčka v čísle popisném 49. Využil možnost studia na Vysoké škole zvěrolékařské ve Vídni,kde byl v roce 1913 promován na doktora veterinární mediciny,.
První světovou válku prožil v rakousko-uherské armádě od roku 1911 do 1918 jako praktický vojenský zvěrolékař. Působil v Mariboru v dnešním Slovinsku i na našem území v Hradci Králové. V červenci 1919 byl přeložen na Vysokou školu zvěrolékařskou do Brna V té době se intenzivně zabýval problematikou nákaz zvířat, hlavně pak těch, které se vyskytovaly přímo na bojištích 1.světové války – vozhřivkou, antraxem, morem skotu,vzteklinou a tuberkulózou.
Od 1.září 1921 byl dekretem presidenta republiky jmenován mimořádným profesorem na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně.
Profesor Ševčík.organizoval vědecké sjezdy a konference v Československu a intenzivně spolupůsobil na vědeckém poli veterinární mediciny v zahraničí,¨čímž posiloval mezinárodní prestiž brněnské Vysoké školy zvěrolékařské..
Organizoval odbornou zvěrolékařskou pomoc Polsku a propracoval metody ochrany před proniknutím nákazy skotu na československé území.
Profesor Ševčík se nedočkal jmenování řádným profesorem nejen pro nepřízeň na tehdejším Ministerstvu školství a národní osvěty, ale i pro jisté animozity uvnitř pedagogického sboru školy.
. Po příchodu na Vysokou školu zvěrolékařskou do Brna v září 1919 začal adjunkt doktor František Ševčík budovat Ústav pro bakteriologii, hygienu a nauku o nákazách zvířat. Rozhodnutím ministra Habrmana byl jmenován jeho prvním přednostou.
Jeho přednášky a praktická výuka záhy patřily k nejlepším na brněnské Vysoké škole zvěrolékařské. Budoucí zvěrolékaři se vždy setkávali se současnými novinkami v oboru a seznamovali se s potřebnými praktickými vědomostmi s přihlédnutím k očekávaným potřebám praxe. Ujal se i přednášek z dějin zvěrolékařství . Tyto přednášky z dějin zřejmě přispívaly k popularitě profesora Ševčíka mezi studenty i mezi zvěrolékaři v praxi. Byly doplňkem jeho celkové aktivity vysokoškolského učitele, redaktora odborného časopisu i veřejného pracovníka.
Velmi významná byla veřejná a spolková činnost profesora Františka Ševčíka. Jeho celoživotní postoj vystihuje jeho vlastní úvaha „..Činí mně rozkoš a pocit štěstí, mohu-li někomu pomoci..“
Již jako student zvěrolékařství ve Vídni přihlásil se do spolků Záboj a Sokol ve vídeňském 10.okresu. Plně se zapojil do sokolského hnutí mezi vídeňskými Čechy, protože chápal vyšší význam posilování tělesné aktivity pro vytváření charakteru člověka.
Již od roku 1919 obnovoval doktor Ševčík vydávání tří odborných zvěrolékařských časopisů. Byl zakladatele,členem i funkcionářem několika spolků a společenských veterinárních organizací. Podílel se na podpoře stavby dívčí odbočky Kounicových studentských kolejí v Brně a na založení ozdravovny vysokoškolských studentů a studentek.
.