Myslivecké tradice pod Kalvárií pěkně rozzářené
V přebohatých dějinách obce pod Kalvárií sehrály nemalou roli rovněž lov a myslivost. V novodobé podobě pak vznik Mysliveckého sdružení Hék (název jedné z místních lokalit), které bylo založeno 23.dubna 1950. Šedesáté narozeniny si místní myslivci připomněli v rámci tzv. Mysliveckého dne třetího července. Při této příležitosti byl v parku před zdejším Centrem kultury a vzdělání odhalen nový pomník patrona myslivců sv. Huberta.
Nejstarší historie
V kraji Jaroměřic lovil člověk již v pravěku. V době feudální společnosti byl lov v kraji všemi bývalými majiteli panství považován za součást společenské reprezentace, příslušníci církve a šlechty jej obklopovali zvláštními obřady, z nichž mnohé ještě dnes tvoří součást mysliveckých zvyků a tradic.
Významný barokní diplomat a myslitel, František Michal Šubíř z Chobyně, nechal v letech 1713– 1738 vybudovat na kopci nad vesnicí barokní poutní chrám Kalvárie. Právě v kapli kněžské rezidence se konala u příležitosti šedesátin jaroměřické myslivosti slavnostní svatohubertská mše za zemřelé myslivce s požehnáním práci současných členů sdružení. Mši celebroval páter Jan Kornek z Dubu nad Moravou, známý lovec a organizátor Evropských mysliveckých poutí a zdejší farář Tomáš Wojcziak.
Založení společnosti
Při mši, ale i při slavnostním shromáždění jubilujících myslivců byla připomenuta skutečnost, že prvními, kdo na jaře roku 1950 založili organizovanou myslivost pod Kalvárií byli František a Eduard Rovnerovi, Josef Písek, Josef Komínek, František Sázavský, František Lipský, Richard a Ladislav Drobníčkovi, Josef Peka a Jaroslav Zeman. Prvním předsedou byl zvolen František Rovner.
Šest desetiletí činnosti, což je v rámci mysliveckých sdružení v regionu i v měřítku celostátním věk úctyhodný, s sebou přineslo hodně dobových změn i zajímavých událostí. Například v roce 1955 byl poblíž Jaroměřic dlouhodobě pozorován srnec bílého zbarvení. V roce 1970 byla do sdružení přijata vůbec první žena. O čtyři roky později byl pod Kalvárií uloven první divočák. Mimochodem – za posledních deset let činnosti jich bylo při počtu cca šestnácti členů uloveno neuvěřitelných 526 kusů! V roce 1978 došlo ke sloučení se sousedními Biskupicemi, k rozvodu pak po dvaceti letech. Ani zde se nepodařilo udržet původně vysoké stavy drobné zvěře. Divočáka dnes v honitbě o rozloze necelých dvanáct set hektarů potkáte častěji než zajíce. Nejvíce divočáků při jednom společném lovu se podařilo slovit druhého ledna 2010, celkem jedenáct. Snad to byl dárek sv. Huberta k narozeninám…
Myslivecké tradice
Jaroměřičtí myslivci po celou dobu své existence ctili a ctí myslivecké tradice ve všech jejich podobách. Noví členové sdružení vždy od svých starších druhů dostávali a dostávají do vínku filozofii, že základem myslivosti je především čistá morálka, odborná způsobilost, úcta k druhým , rozvaha a sebeovládání, pracovitost, čest, ukázněnost a bezpečnost. A samozřejmě úcta ke zvěři. Tradiční zvyklosti při lovu jsou samozřejmostí, ostatně mnohé z výše uvedených prvků jsou trvale zakotveny ve stanovách sdružení Hék.
Dosud však v obci chybělo místo, které by významným událostem v životě podkalvarských myslivců dodalo punc výjimečnosti, nezapomenutelnosti a svým způsobem kultovnosti. Proto bylo v souvislosti s šedesátým výročím vzniku myslivecké organizace rozhodnuto o vybudování nového svatohubertského pomníku v centru obce. Úkolu se ujalo jesenické Kamenosochařství Josef Kadlec. Monolit z umělého kamene ztvárňuje svatého Huberta s jelenem a křížem v těsném kontaktu, což symbolizuje úzký vztah člověka, zvěře a přírody. Oba jako by odjakživa byli vrostlí do obrysů bájné Kalvárie, stejně jako jsou zde zakořeněny osudy mnoha generací myslivců.
Čas příští…
Kalvarská svatohubertská mše připomněla ty, kteří stáli u zrodu jaroměřické myslivosti a položili základy dnešních nemalých úspěchů zdejších myslivců. Otec Tomáš a Jan jmenovali všechny, které již na věčnost povolal Bůh. Tichou vzpomínku si zasloužili a navždy je uložena i v duši nového pomníku. Dnešní myslivci pak jsou povinováni nést jejich světlou památku a štafetu dál, do času příštího. Je to, jako když zasadíte strom. Budete-li jej zalévat a pečovat o něj, začne brzy rodit a přinášet úrodu. S tradicemi je to podobné. V myslivosti to platí obzvlášť, neboť zejména v posledních letech je zmítána různými vichřicemi a je na nás, abychom před nimi ochránili samotnou její podstatu. Jaroměřičtí jsou si toho plně vědomi.
Text a foto: Oldřich Koudelka
Obrázky k článku
Myslivost v Jaroměřicích
Myslivost v Jaroměřicích
Myslivost v Jaroměřicích
Myslivost v Jaroměřicích
Myslivost v Jaroměřicích
Myslivost v Jaroměřicích
